Přátelství

17. srpna 2010 v 21:51 | Lady December |  Myšlenky
                                                                 Nejdřív čti tohle.

Přátelství

Seděla jsem na lavičce v parku a dívala se na hrající si děti na pískovišti. Uchvátila mě ta jejich čistota. Nebyly tak zkažené a "špinavé" od světa dospělých či dospívajících. Dívala jsem se na ně a tiše jim záviděla.
kids
          Jeden druhému půjčovali své hračky a zvědavě si je prohlíželi. Šum listí stromů a tiché dětské povídání prolomil až něčí neutišitelný pláč. Ohlédla jsem se na druhou stranu pískoviště a tam seděl hnědovlasý chlapeček a rozbíjel droboulinké blondýnce její hrad. Dívka seděla v písku a vzlykala. Vzápětí přiběhla mladá maminka, vynadala svému synovi a donutila ho aby se dívce omluvil a pomohl jí postavit nový hrad. Se zaujetím jsem hleděla na chlapcovu kajícnou tvář a čekala co se stane. Kdo ví co se mu právě honilo hlavou, když se smutně díval své matce do očí a poslouchal její kárání. Vzápětí se otočil k holčičce, klekl si k ní do písku a vykoktal "promiň" s malým dětským vzlykem. Holčička se na něj podívala a přestala plakat. Pohledem zabrousila k rozbitému hradu a potom k tváři chlapcovy matky.

                                                                          
"Neboj, on ti ho pomůže opravit." Řekla s úsměvem a odešla zpět ke své přítelkyni.
          Chlapec vzal ostatní bábovičky a začal stavět hrad. Dívka se k němu přidala a během vteřiny nebylo poznat, že vůbec mezi nimi kdy k nějakému konfliktu došlo.
          S úžasem jsem se na ně dívala a v hlavě si přemítala spousty otázek. Proč lidé vyrostou i z tohohle? Proč jejich srdce zaplní závist, zášť a nenávist vůči druhému? Co je to co v nich zahubí to nejhezčí co kdy měli? Jak se to jmenuje? Jestli dospělost, tak by nikdo z nás neměl chtít být dospělý. Otázek bylo víc než odpovědí.

Byla jsem dojata a zároveň znechucena. Každý bychom chtěli žít ve světě bez pomluv, intrik a závisti, ale nikdo z nás není schopen pro to něco udělat. Změnit to něco v sobě. Lenost nebo pud sebezáchovy?
Pravdou je, že jeden člověk svět nezmění - nebo nejsem dost naivní abych tomu uvěřila.
Tak kdo začne? Našel by se někdo, kdo by měl takovou odvahu a začal se sebou? Pochybuji. Jsme strženi davem a strachem z něj.
Children
Jsme ušpinění dospělostí. Ruce jsme si ale zašpinili sami - byli jsme to my, kdo si udělal svět takový jakým je. Zkazili jsme se natolik, že nejsme schopni pravého přátelství. Kdo tvrdí, že má nejlepší ho přítele kromě sebe, tomu možná i závidím jeho naivitu. Jemu totiž zůstalo to co jsme každý měli v dětství. Jemu zůstalo to co my jsme během našeho dospívání zahubili.
    Čas plynul dál a s každou minutou - s každou vteřinou jsme se měnili. Na základě dospívání jsme ztratili nejlepšího přítele a našli ho jen ve svém odrazu v zrcadle.
  
My jsme se změnili a všechno zkazili.

Proto, vy kdo v srdci ukrýváte ještě alespoň malý kousek naivity...

                      …Važte si toho.
Važte si toho co máte, protože je pozdě vážit si toho co jste měli.


(Zdroj obr. č.1  Zdroj obr.č.2)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blackfight Blackfight | 17. srpna 2010 v 22:20 | Reagovat

TO je moc pěkný článek, děkuju Ti. Popravdě Tě obdivuju, že dokážeš takové psát, sama se soustředím na povídky a ostatní vyznívá trošičku poblázněně a ne tak až žurnalisticky, jako tady, vážně se to krásně čte.
KDyž už jsme u malých dětí - nedávno jsem šla po ulici, ze školy, vyřízená. Snad že jsem měla špatné období. Jdu si takhle podél aleje stromů a shodou okolností myslím na své nepříliš hezké dětství, když spatřím to dítě. Byla to krásná holka, mohla mít kolem osmi let, víc ne. Na sobě měla oblečené modré rifle a oranovou vestičku s krajkou a učení si nesla v takové té roztomilé hranaté růžové aktovce s bárbínou. Podél ramen jí spadaly naprosto nevinné blonďaté cůpky, které se vším ostatním tak silně kontrastovaly s cigaretou marlboro v jejích 'nevinných' rtech. To, že jí z pusy lítaly repliky, jako "Tomáš byl včera pěkně slitej" jí nijak nepřidalo.

A já si jen říkám:
"Jaké o asi bude, proboha, za dalších sedmnáct let?"

2 Blackfight Blackfight | 17. srpna 2010 v 22:20 | Reagovat
3 Lady December Lady December | Web | 17. srpna 2010 v 22:32 | Reagovat

Děkuji, jsem potěšena a tvou tvorbu mám v plánu si přečíst jen co z hlavy vyženu své "cancy":) už se těším.
Ano jaké to asi bude? Tuším a doufám, že se mýlím.

4 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 23. srpna 2010 v 22:02 | Reagovat

Občas si říkám, že bych neměla být tak naivní. V dnešním světě je to nevýhoda. Víš proč? Protože... když lidé vidí něčí upřímný úsměv, udělají to co chlapeček. Zničí jeho příčinu. Bohužel s ohledem na zkaženost, už se k tomu nepostaví jako on. Nepomůžou. Vysměji se utrpení. Možná řeknou "promin", ale nemysli to vážně.
Mám ráda děti, protože ony ještě neumí lhát... Mám ráda děti, protože ony neničí ten můj "hrad"...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Designed by Lady December
©