Hřbitovní romance - Vlkodlak

14. října 2010 v 19:23 | Lady December |  Poezie

 Střevíce od bláta,
dívka lesem běží,
strachem ani nedýchá,
cestu hledá stěží.

Slzy jí po tvářích stékají,
větve jí v běhu brání,
o kořeny klopýtá,
utíká dolů k stráni.

* * *

Světlo Luny mezi stromy dopadá,
vítr po zemi tančí,
do hlubin noci se propadá,
temná síla ho zkouší.

Přes den mladíkem,
za noci úplňkové bestií
a Bohem zapuzen,
navěky prokletý.

Vlkodlačí vytí ozvalo se nocí,
bestie se probouzí a nikdo není v bezpečí.

 * * *

Mlhou dívka utíká,
po dechu stěží lapá,
v ruce pistol svírajíc,
před milovaným prchá.

* * *

Šepot kroků zaslechl,
zavětřil její vůni,
nepříčetný, dal se do běhu,
toužil po kořisti.

* * *
Zoufalá a ztracená,
vběhla mezi zdi hřbitovní.
Doufajíc, že uteče,
 vlčímu muži.

V tom vítr zašeptal,
vrčení ozvalo se,
tváří v tvář stanula,
své noční můře.

Slzami se zalykajíc,
ustupujíc nestvůře,
do očí smrti se dívajíc,
klopýtla o smuteční růže.

Zvíře po ní skočilo,
výkřik se hřbitovem ozval.
Naklánějíc se nad mladou dívčinou,
nad tou kterou miloval.

"Marcusi, podívej se na mě!
Dívej, ty víš kdo jsem.
Víš, že miluji tě,
jsem přeci tvá Gwen!"

Hluboko do očí,
jí vlkodlak hledí,
s nadějí v poznání,
dívka nehybně leží.

Marně v očích zvířecích,
hledala lidskou duši.
Vlkodlak s touhou po krvi,
drápy ji přitlačil k zemi.

Pro zbraň se natáhla,
s bolestí na srdci,
naposled naň pohlédla
a zmáčkla kohoutek spoušti.

Netvor zavyl bolestí,
a zhroutil se do hlíny.
Dívka neutišitelně plakajíc,
vzala ho do náruči.

"Odpusť, prosím odpusť mi!"
Vzlykala nad jeho tělem.
Umírající vlkodlak,
stával se zpět mužem.

Podíval se na ni
a z posledních sil řekl:
 "Děkuji ti lásko,"
a do temnot smrti klesl.

Říká se, že zabít zvíře není hříchem,
pouze zabít člověka.
Kde ale jeden končí
a druhý začíná?

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 *Emmgirl* *Emmgirl* | Web | 14. října 2010 v 21:09 | Reagovat

Je to krásné, mít tvůj talent, jsem štěstím bez sebe. :)
Já jsem se párkrát pokoušela nějaké rýmovačky napsat, ale bohužel mi to nejde..

Krásné! :-)

2 Ewil Ewil | Web | 14. října 2010 v 21:32 | Reagovat

Krásné a plné. Ta básnička má v sobě mnohem víc :)

3 Lady December Lady December | 14. října 2010 v 22:42 | Reagovat

Děkuji oběma!:)

4 Fredy Kruger Fredy Kruger | 15. října 2010 v 0:18 | Reagovat

" Nechce se věřit, však je to tak !
do včerejška jsem vlkodlak " !
( Když po hrázi chodil jsem, nad rybníkem,
... já pokousán jsem byl kostelníkem )
... ústa mu páchla jak žumpa,
kdyby tušil, co za lumpa
farář, - ta duše poctivá
v kostele u sebe ukrývá  !

Že vlkodlakem  šem..... já ˇněmám
š toho  nič " !
Proč takto šišlá  Robert Pycz ?

Kdys  opilý pad ústy na beton,
zuby si vyrazil !... tak je to !

5 what-up what-up | Web | 15. října 2010 v 20:25 | Reagovat

ty jo, jsi fakt dobrá!!! :)
Jinak, k tvému komentáři na mém blogu- neboj se, maturita je v pohodě a když si vybereš i dobrou vysokou, nemusíš mít stejný osud jako já:) A na vše se dá zvyknout, údajně:)  Držím ti palce!

6 Blackfight Blackfight | Web | 17. října 2010 v 10:57 | Reagovat

Kapičky krve, kap a kap,
z tváře zemdlé spadaly,
Do louže rudé a lesklé naomak,
krvavou lázeň tvořily.

Dívčiny oči se zbystřily však
jak náhle se začlo to dít,
ze země počal se sbírati chlap,
ten zombík se rozhod ji sníst! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Designed by Lady December
©