Život a smrt

10. října 2010 v 20:38 | Lady December |  Myšlenky

Život a smrt

Ležela jsem na posteli a sledovala, jak paprsky ranního slunce tančí po stěnách mého pokoje. Byl tu nový den. Noc už byla minulostí, den se stával přítomností a blízkou budoucností. Byl tu nový začátek.Life

Odpočívala jsem jen tak v peřinách a přemýšlela o životě. Jak žít život aby stál za to? Jak prožít svůj čas tady tak, abychom se jednou na smrtelné posteli mohli ohlédnou za svou minulostí říct si: "Něco jsem dokázal a můj život stál opravdu za to!" Hlavou se mi honila spousta otázek a odpovědí. Jen si je poskládat.
Když jsme se narodili, rozhodovali o nás a našem životě rodiče. S něhou a láskou nás střežili a v mnoha složitých situacích rozhodovali za nás. To se však časem mění a čím více se stáváme dospělejšími, tím více rozhodnutí je na nás samotných. Čas je neúnavný běžec, kterého nelze zastavit i kdybychom si to někdy moc přáli. Stárneme. Každou minutou a každým nadechnutím jsme blíž a blíž ke smrti. Teď to zní možná trochu děsivě a depresivně, ale připusťme si to. Je to tak a nikdo to nezmění. Už alchymisté hledali něco, co by proces stárnutí zastavilo. A uspěli snad? Už od jak živa se člověk stavěl proti přírodě. Jsme to ale nevěčné děti, co říkáte?

 Co vedlo lidi k tomu aby se chtěli vyhnout smrti? Strach z ní samotné nebo touha po věčné kráse, mládí a moci? Kdo ví? Od všeho trochu, řekla bych. Život jako takový netrvá věčně, proto je třeba ho žít tak, aby nás naplňoval. Jak smutní a "šedí" jsou ti lidé, kteří neumějí svůj život žít.
          Já miluji život. Je mi školou, prací a koníčkem. Už asi jen kvůli tomu jsem jedna z těch šťastných. Jedna z těch, kterým mohou ti "šedí" závidět. Nedívám se přes růžové ani černé brýle. Na to je život až moc krásný a barevný. Proč se ochuzovat o tu krásu? Právě tohle v našich srdcích probouzí lidskost, porozumění a city. Ochudíte tím Vaše milované? Připravíte je o to aby ve Vás mohli milovat onu lidskost? Jestli ano tak je mi Vás upřímně líto.
Život je příliš krátký na to abychom se zdržovali závistí a nenávistí, ale přesto to děláme. Vedeme války. Pomlouváme jeden druhého a ať už z nenávisti nebo závisti si navzájem ubližujeme. Jsme to ale pošetilí. Ztrácíme svůj čas nad hloupostmi a necháváme si život utíkat mezi prsty. Jak se říká: "Není čas, ztrácet čas!" Škoda jen, že málo kdo si to uvědomí a jen málo kdo z té trochy lidí pro to něco udělá. Žijeme v hektickém přemodernizovaném světě. Narodíme se, vyrosteme a ani nemrkneme a už nám na dveře klepe smrt. To jsme to dopracovali. Lidé jsou tak zaneprázdnění, že zapomněli žít. Nebo jsou tu lidé, kteří jsou neustále nespokojení a zoufalí ze svého vlastního života. Věčně sedí v temném koutě a vzdychají. Litují sami sebe nebo se nenávidí. Často to dopracují do toho stádia, že zjistí, že pro ně nemá cenu žít ty své mrzké životy a raději to ukončí. Tito lidé neustále se svými životy bojují a často s ním prohrají. Zoufalství z nich samotných je dožene do náručí smrti. Nejsem si jistá jestli to je strach ze života, co je k tomu dožene. Nic méně jsem si jistá tím, že život nám byl dán darem a my nemáme právo si ho brát.
Svůj život žiji, tak abych byla šťastná. Ne vždy to vyjde. Ale vždy si říkám, že i pád na držk* je pohyb do předu. Není ostuda upadnout, ale zůstat ležet. Žiji a nejsem na to sama. Jsem milována i nenáviděna, obojí k životu potřebuji a jsem připravena kdykoliv udělat cokoliv aby to takhle zůstalo.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | Web | 11. října 2010 v 17:30 | Reagovat

Ahoj :) Tohle je moc zajímavý článek a máš pěkný blog ! 8-)

2 moon-lustre moon-lustre | Web | 12. října 2010 v 20:59 | Reagovat

stejná otázka mě napadá den co den...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Designed by Lady December
©