Vedlejší produkt

28. února 2011 v 18:45 | Lady December |  Myšlenky
"Vedlejší produkt" takhle slova mi budou v hlavě znít ještě hodně dlouho…
Je to už dávno kdy byla naše tak zvaná rodina v pořádku. Už ani nevím kdy to bylo.Možná minulé léto. Ano! Tehdy by se ještě mohlo říct, že jsme patřili k sobě. Ale vlastně - co to je rodina? Máma, táta a děti?Nějací ti prarodiče? To jsou jenom příbuzní. Rodina by měla znamenat mnohem víc. Alespoň si to myslím.
Jsem nešťastná. Slzy se mi jedna za druhou kutálejí po tvářích a já nevím jak je zastavit. Na duši mě bolí to, jak dokáže být někdo hnusný sobec a necita vůči dítěti.
Moji rodiče se rozvedli když jsem byla malá. Byl to těžký rozvod, hlavně pro ně. Já jsem to ani nijak moc neprožívala a hlavní bylo, že jsem u sebe měla mámu. Alespoň si myslím, že to tak bylo. Táta se po několika měsících zase oženil a na několik let si zajistil štěstí. To sice před časem skončilo, ale očividně se mu podařilo najít další. Doufám jen, že to neskončí jako posledně. Po rozvodu se máma přistěhovala k jinému. Na první pohled by Michal působil i jako tzv. "skvělej chlap", ale ono všude je něco. A až teprve teď vím, že je lepší zjistit o člověku i to špatné hned na začátku, brát ho tak a počítat s tím další roky, než potom dostat jednu velkou facku od života a skončit na zemi s naprostou ztrátou iluzí. Neříkám, že byla chyba, že se naši rozvedli, naopak. Ale teď nevím jestli nebyla chyba říct mámě aby s Michalem zůstala, když měli před lety krizi a ptala se mě na to.


Pamatuji si to jako by to bylo dnes. Přesně vím jak a proč jsem jí to řekla. Můj bratr byl už pár let na světě a já nechtěla aby vyrostl bez táty. Nechtěla jsem být ten sobec co mu tátu vezme jenom proto, že sám tátu v dětství neměl u sebe a neví jaké to je si čas s ním užít. Teď, když se ale dívám na to co tu z nás za ta léta zbylo si rvu vlasy a říkám si, že jsem tehdy neřekla opak. Ano, brácha sice má tátu každý den doma, ale za jakou cenu? Není dne kdy by na něj nezvedl hlas za maličkost a nedal mu najevo jak moc mu tu vadí. Zrovna včera jsem se s Michalem bavila a chvíli jsem si myslela, že blázním, když říkal, že je bráška jenom "vedlejší produkt", že mu strašně vadí, že ho nikdy vlastně nechtěl, ale že ho asi má jistým způsobem rád.Asi? Asi? Stála jsem jako přibitá a nemohla se zmoct na slovo. Jeho sobeckost a chladnost vyrazila dech i někomu jako jsem já. Normálně mě nerozhází i ty největší odpornosti co si lidé umí říct nebo udělat. Nepřekvapí mě téměř nic, ale tohle mě opravdu dostalo. Hlavou se mi honila věta: "Jsi normální? Ty seš takovej idiot."
Chtělo se mi plakat, křičet a vraždit. Měla jsem chuť mu dát pěstí a okamžitě nám zabalit věci a jít. Jak moc by tohle muselo tak křehké dětské duši ublížit? Představa toho, že by bráška poslouchal ta slova a jak by plakal, mě ničila a ničí do teď. Tohle si nezaslouží žádné dítě slyšet. Teď tak moc lituji toho, že jsme tehdy nešli pryč. Až to bolí.
Včera jsem ztratila veškeré iluze o tom, že bychom někdy byli zase rodina.
I kdyby se rány zacelily, tak jizvy zůstanou. A teď jich budeme mít až moc.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barbora Barbora | Web | 28. února 2011 v 19:04 | Reagovat

jo tohle je odporné, ale nejhorší na tom je to, že s tím nemůžeš nic dělat..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Designed by Lady December
©