Mourované štěstí

23. května 2011 v 21:13 | Lady December |  Příběhy
Mourované štěstí
Mít doma pět kilo nefalšovaného chlupatého štěstí je krásné a nenašla bych nic co by se tomu mohlo rovnat nebo jej nahradit. Mám na mysli svého kocourka Charlieho (celým jménem, hrabě Charles von Wodiczka), který si však v posledních měsících pije svůj pohár hořkosti až do dna.
I sebevětší necita a pokrytec mi musí po přečtení tohoto článku dát za pravdu, když říkám, že není nic krásnějšího než spokojený úsměch a pomazlení od takového nevinného tvorečka.
Bohužel, i moje chlupaté srdíčko postihl jeden z mnoha kočičích neduhů a to obstrukce (ucpání) močové trubice. Teď už vím jaký to je častý problém a to nejen u kastrovaných kocourků.
Ve zkratce řečeno, se jedná o ucpání močové trubice urolity (struvitové nebo oxolátové kameny) a znemožnění kocourkovi se vymočit. Příznaky jsou rozmanité - od častého olizování oblasti genitálií,obtíží při močení,naříkání, močení mimo záchůdek a krev v moči. Za zmínku stojí i nervózní a agresivní chování u některých koček. Ono připusťme si to, kdo by nebyl podrážděný když má pocit, že močí nadrcené sklo nebo se nemůže vymočit vůbec?! Jedná se o akutní stav, který vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc. Nebudu se zde vypisovat o tomto vážném problému víc podrobněji, to si můžete přečíst i zde. Spíš bych chtěla říct něco víc o tom, že stojí za to bojovat.

Ať už jste "kočkomilové" či ne, jsem si jista, že ve vás cit a pochopení najdu. Není nic horšího vidět trpět bezbranného tvorečka, vědět, že za to nemůže, dívat se jak ho něco bolí a nemá tu moc si pomoci sám. Zvířátka jsou radost i starost. Po zkušenostech od ledna 2011 si připadám už lehce paranoidní a když vidím jen sebemenší znak nebo mám "jen" nepříjemný pocit, už Charliemu prohmatávám bříško a hledám příčinu jeho neduhu. Bohužel ne jednou se mi potvrdilo, že lepší dělat rozruch kvůli maličkosti než aby se drobnost zvrtla v katastrofu. Jak jsem již řekla, první problém měl kocourek v lednu tohoto roku, přijela jsem po týdnu domů a mamka mi oznámila, že se zlatem něco je. Jeli jsme okamžitě na pohotovost, kde mu byla diagnostikována FeLUTD(syndrom onemocnění dolních cest močových). Vzhledem k tomu, že to byla sobota, tak jme za celé vyšetření, vakcíny, zákrok a koupení dietního jídla na dva dny zaplatili něco kolem dva a půl tisíce. Upřímně vám říkám, že nevím co bychom dělali, kdybychom ty peníze u sebe na to neměli. Měli bychom ho snad nechat umřít? Štěstí že to dopadlo alespoň takhle. Charlie posléze dostávala pravidelně antibiotika a už to vypadalo, že problém byl zažehnán. Opravdu zoufale si přeji abych teď mohla napsat, že to byl konec, ale musím říct, že tohle byl pouze začátek. Potom co jsme pravidelně kupovali dietní stravu (2x24,-za den minimálně) a drželi se pokynů veterináře, se miláčkovi stalo po čtvrt roce to samé. Zase o víkendu a tak nám nezbylo nic jiného než rychlostí světla jet s naplněnou peněženkou na pohotovost. Charlie byl znovu pročištěn a vše začalo na novo. Tuhle neděli (22. května 2011) to bylo přesně čtrnáct dní a stalo se to zase. Opět se mu zasekl krystalek v močové trubici. Se slzami v očích jsem ho vezla zase na pohotovost a úplně zoufalá čekala na verdikt veterináře. Tentokrát bylo brzy na katetrizaci a tak dostal pouze injekci s antibiotiky a na zmenšení otoku. Po tom co jsme tam "vyplázli" třináct set jsme jeli v bouřce domů, s nadějí, že to bude snad dobré. Ale ničemu ještě nebyl konec. Kocourek do dopoledne druhého dne nečůral a močový měchýř se mu plnil. Bylo proto na místě si cestu zopakovat ještě jednou a teď ho vycévkování neminulo. Když jsem viděla jaké "pískoviště" mu vyndali z měchýře a se slovy "to není všechno" mi bylo úzko. Hodinu jsem čekala než se Charlie probere z narkózy a vážně přemýšlela o operaci, která je posledním krokem co pro něj udělat.(O zákroku se zde nebudu více rozepisovat a jen řeknu, že se jedná o zkrácení penisu,tím se odstraní nejužší problematická část močové trubice. Cena se prý pohybuje od 3000,- do 5000,-, podle toho kdy, kde a jak moc vás natáhnout.) Celou dobu, co má miláček tyto problémy si říkám, že to snad nezajde tak daleko a nebude třeba operace, ale teď nevím. Je večer a Charlie leží na posteli a odpočívá. Je na něm vidět jak ho to trápí a to mě strašně ubíjí. Od odpoledne čůral jen jednou, pil a najedl se. Mám strach, že zítra ráno pojedu zase na veterinu a už nebude zbytí. Teď je zase jedna z těch chvílí kdy si zoufale přeji aby uměl mluvit a mohl mi říct co ho trápí, bolí a jak mu mám pomoci. Upřímně doufám, že mě v noci zbudí chrastění v kočkolitu a uslyším, že Charlie čůrá. Někomu se to může zdát směšné a naprosto trapné tu takhle mluvit o kočce. Ale je třeba si uvědomit, že pro mě, mojí rodinu a všechny co Charlieho znají - ON NENÍ JEN KOČKA.
Doufám, že s ním všechno dopadne dobře. Zítra bychom měli jet na injekci proti zánětu tak doufám, že nebude třeba další zákrok a miláček se začne uzdravovat - jak kvůli němu(to především) tak i kvůli nám. Je to hrozná bezmoc a neznám horší pocit. Ve škole zameškávám kvůli častým cestám na vyšetření, peníze tečou proudem do kapes veterinářů (cca 6000,-) a já netuším jak dlouho to ještě budeme moci snést. Je to opravdu vyčerpávající a nepřála bych to nikomu. Není nic horšího než to když zvířátko které máte nadevše rádi vám takhle onemocní a vy na něj musíte myslet každou minutou.
Na závěr bych chtěla říct jen jediné. Je potřeba bojovat za naše chlupatá štěstí a nebát se komplikací. Není nad pohlazení a pohled na šťastnou milou zvířecí tvář. Charlieho zachráníme a budeme o něj bojovat co nejdéle to půjde. Doufáme, že se s toho dostane a vyhrajeme - ON NÁM ZA TO TOTIŽ STOJÍ!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 *Nanna *Nanna | E-mail | Web | 23. května 2011 v 21:54 | Reagovat

Charlieho je mi moc líto a držím mu palečky, ať se nad ním jeho kočičí strážný andílek smiluje a pomůže mu. Chudíšek malá. My máme pejska a toho zase pokousal jeden obrovský rafan a chudíšek měl z toho i mírnou psychickou újmu. Nikdy bych nelitovala těch peněz Mazlíčci jsou tu vždy. Ale jak ses zamýšlela - kdyby nebyly peníze, nechali by ho umřít? To mi příjde dost surové, jak je všechno o penězích, ale co už nadělat, veterináři se tím živí. Držím palečky tobě i Charliemu. ;)

2 Taychi Taychi | Web | 23. května 2011 v 22:32 | Reagovat

Kéž by se nám podařilo zachránit jednoho z psů co jsme měli. Jedna umřela na rakovinu a vykrvácela nám ve vaně a druhá měla otravu krve z mrtvého štěněte co v ni uvízlo.
Charliemu přeju co nejvíc kočičího štěstí :)

3 signoraa signoraa | Web | 23. května 2011 v 22:42 | Reagovat

Držím palce, aby se z těch lapálií Charlie dostal. Urologické problémy trápí mnoho kastrovaných kocourů a pokud by se měly opakovat, doporučila bych tu operaci.
Sama se řadím mezi kočkomily. Měla jsem tři kocoury a na posledního vzpomínám pořád. Jednou zůstal přes noc venku a nějaký náš "báječný soused" ho zkopal. Našla jsem ho ráno před domem naříkajícího. Následovala veterina, operace a pak malá naděje. Měl utrženou ledvinu a natrženou slezinu a já pak doma u něj seděla a čekala, že se stane zázrak. Nestal se, bohužel. Ted' mám kočku, úplně obyčejnou mindu, která ani neloví myši, má ráda sladké pečivo a je naprosto neužitečná. Typická gaučovka, které bude příští měsíc už 17 let a je pořád v báječné formě. Asi proto, že nechodí vůbec ven, protože já dodnes nevím, který hajzl tehdy ublížil Matýskovi.

4 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 26. května 2011 v 20:11 | Reagovat

Přepřekrásný kocúr!
Tak ať se mu daří a že zdravím i celý rod Von Wodiczků! :-)

5 Nobody° Nobody° | Web | 28. května 2011 v 20:52 | Reagovat

Držím palečky ať se mu daří lépe. Měla jsem pejska a ten měl bohužel cirhozu jater... :/ Ať se vám daří!! :))

6 Nobody Nobody | Web | 8. června 2011 v 16:56 | Reagovat

Koukám, že jste si toho oba vybojovali hodně... Je to statečnej kocourek! Jak už jsem psala v předchozím článku, doufám, že po týhle operaci už oba budete mít nadobro klid a pohodu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Designed by Lady December
©